Sylabus předmětu právo východních katolických církví

Předmět těsně navazuje na výuku církevního práva západní katolické církve. V souladu s cyrilometodějským posláním fakulty[1] podává stručně základní charakteristiku práva východních katolických církví především formou srovnání úpravy obsažené v Kodexu kánonů východních církví (CCEO) se západní katolickou legislativou obsaženou v Kodexu církevního práva (CIC).

Ve výuce předmětu budou tedy postupně probrána tato témata:

1.      Vývoj východního práva – od prvního společného kodexu do 20. století (společné kodexy církve, kodifikace východních církví v druhém tisíciletí až do současnosti).

2.      Východní kodifikace ve 20. století (jednotlivé fáze východní kodifikace a vyhlášené části CICO – motu proprio).

3.      Patriarchální zřízení a typologie východních církví (vývoj patriarchálního zřízení a patriarchální církve, přehled nekatolických patriarchátů, nechalcedonské a chalcedonské patriarchální církve, katolické patriarchální církve a jejich úprava v CCEO); církve arcibiskupské větší, metropolitní církve sui iuris a ostatní církve sui iuris.

4.      Vzájemný vztah CCEO a CIC a mezery v latinském kodexu.

5.      Svátosti – rozdíly mezi CCEO a CIC (srovnání úvodních kánonů o svátostech a srovnání jednotlivých svátostí s důrazem na svátost manželství).

6.      Právo zasvěceného života – přehled východní úpravy a srovnání s CIC (formy zasvěceného života: dělení a srovnání CCEO – CIC,       monastýry, řády a kongregace v CCEO).

7.      Trestní právo v CCEO a srovnání s CIC (východní pojetí trestního práva a trestů: stručný historický úvod a zásady platné pro CCEO, odlišnosti CCEO – CIC).

8.      Partikulární právo – srovnání CCEO a CIC, terminologie obou kodexů, povaha partikulárního práva a jeho dělení.

[1] Cyrilometodějské poslání Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci spočívá v záměrném spojování západní a východní křesťanské tradice, především mezi katolicismem a ruským (či obecněji byzantským) pravoslavím; proto se někdy také nazývá „stavění mostů mezi křesťanským Východem a Západem“.