Doc. Dominik Opatrný prožil díky programu Erasmus 5 dní na Ukrajině. Domluvil nové spolupráce mezi CMTF UP a Ukrajinskou katolickou univerzitou, navštívil Nemocnici sv. Panteleimona a její Centrum nezlomnosti, centrum Dona Bosca a Ukrajinský baptistický teologický seminář. Setkal se s absolventkou Erasmu v Olomouci.
Co zde viděl, prožil a jak je to s bezpečností ve městě?
Na Ukrajinskou katolickou univerzitu ve Lvově jsem přijel učit budoucí nemocniční kaplany, protože jsem jako kaplan sám sloužil ve Fakultní nemocnici Olomouc. Kaplani už na Ukrajině fungují, po celé zemi je jich v nemocnicích odhadem 140. Ale pořád narážejí na různé předsudky a neporozumění, třeba že kaplanem nemůže být laik ani žena. Přitom ženy, které prožily válečné sexuální násilí, budou často mluvit jen se ženami. Mezi účastníky kurzu byla i jedna absolventka Erasmu v Olomouci, to bylo milé shledání po letech. S nadšením vzpomínala na studium na CMTF UP.
Na univerzitě probíhal ekumenický sociální týden, a tak jsem se ve volném čase připojil ke skupině, která navštívila Nemocnici sv. Panteleimona a její Centrum nezlomnosti. Bylo to docela emočně náročné. Centrum nezlomnosti je špičkově vybavené pracoviště, protože světové firmy sem posílají nejmodernější techniku. Co je to ovšem platné, když agresor mrzačí další a další vojáky i civilisty. A ještě horší jsou rány na duši, posttraumatický syndrom, o kterém se naši průvodci zmínili jen letmo při návštěvě oddělení arteterapie. Nemocnice má celou jednu budovu vyhrazenou pro Centrum pro přeživší zajetí a mučení.
Organizátoři naštěstí po návštěvě nemocnice naplánovali ještě návštěvu centra Dona Bosca, která byla pohlazením po duši. Salesiáni provozují učňák se čtyřmi obory: automechanik, IT, kuchař a truhlář. Nechybí ani sociální podnikání. Provozují vlastní autodílnu, nad kterou mají fotbalovou halu. Ale i tady je znát válka: vedle běžného fotbalu se hraje "amp fotbal", tedy zápasy hráčů s jednou nohou amputovanou.
Mezi body tohoto programu jsem měl řadu jednání na univerzitě: Ukrajinské teologické fakultě nabídneme další učitelské i studentské výměny a také pomoc se zapojením v Evropské společnosti pro katolickou teologii. Ona nám zase pomůže rozjet mezinárodní online kurzy zaměřené na spolupráci (tzv. COIL) a poskytne své kontakty na amerických univerzitách.
Poslední den jsem navštívil Ukrajinský baptistický teologický seminář, s nímž jsme začali spolupracovat teprve nedávno. Moderní budova mi připomněla naši budovu v Kateřinské. Evangelikální církve jsou na Ukrajině malou, ale velmi aktivní skupinou. Rádi by s námi spolupracovali na teologii postižení (theology of disability).
A jak je to s bezpečností? Děkan TF u večeře zmínil, že se ve válečném Lvově cítí bezpečněji než v některých čtvrtích západních měst. Baptisti mě zase upozornili, že pár metrů od jejich semináře pozabíjela nedávno ruská raketa rodinu. Možná zde tedy víc lidí zemře na autonehody než dopady raket, ale to nic nemění na zrůdnosti války. A zdejší vojenský hřbitov se za 18 měsíců od mé poslední návštěvy mohutně rozrostl.